Vojtěch Jandera

Plaz

natřené panty skoro neslyšně zaskřípěly

a světlo se po linkách ochlupení šine

jako nadmutý plaz

v touhách po sálavém teplu

hřejivých paží

minuty

i sekundy,

jež znají jejich pravou tvář

odešly kamsi do kouta

skromného kvádru

utopeného v pološeru

přízračný vousáč

jim teď významu nedopřeje

zbývá pouze letmé políbení vzedmutého závěsu,

plán práce na další den

a zbožné přání,

že zítra se neproberu obsypán šupinami

- - -

Nad odvěkými kenotafy

zřít mlžné slunce zrána téct

po okapech hvězdných drah,

u jejichž ústí začnou zvolna kvést

bolehlavy nocí jarních,

myšlenky vilné

či snad study celých měst,

chtěl by snad každý pijan,

jenž seznal své touhy pastí

a ulehl těžkosti prost

dlažby na pelest.