Jan Kruml (verše)

 

 

Čísla
 

Každoročně ti život nesmlouvavě připíše jeden rok navíc.

 

Datum seznámení se současnou přítelkyní.

 

Číslo bot. 

 

Velikost saka, které jsem na sobě neměl, ani nepamatuji. 

 

Kód alarmu.

 

SPZ auta.

 

Datum, kdy propadne další technická.

 

Stejně jako platební karta... Nezapomenout PIN.

 

Číslo účtu. Stav účtu, který bych raději zapomněl.

 

Povinné platby k určitému dni, měsíci a roku.

 

Variabilní symbol upomínky.

 

Číslo pojistky.

Datum vzniku a zániku.  

Den, kdy odešla matka.

Datum,  kdy začal první lockdown a počet dní, které jsme v něm všichni společně.

Čísla ilegálních přistěhovalců za poslední měsíc, za rok...

Podtrhnout celkový součet.

Škrtnout datum naplánované dovolené, která nebude.

Spočítat prázdné láhve od piva.

Datum, číslo, den.

Den, kdy sis řekl, že dost.

Škrtám.

Škrtám další den.

Už nechci žádná čísla.

 

Neznám odpověď
 

Je spánek sobecký? 

Asi čekala, že to řeknu, 

možná doufala, že to udělám.

Ten nespočetný součet otázek. 

Teď už je konečně ticho, ticho je sexy. 

 

I když tušila, že je příliš pozdě… 

Ptala se: není příliš brzy?

Žila s pocitem prázdnoty, 

že její život není naplněn 

Mám cítit vinu? 

 

Zeď z ticha, na jejímž konci

je vždy ten těžký a hluboký povzdech.

Je trestné chtít mít klid? 

Je spánek sobecký? 

Neznám odpověď na otázky, které jsem nedostal.