Ema Vrbová

 

I.

Nejsem tu sama

Je tu se mnou má samota

A my dva spolu

Umřeme sami

 

 

 

II.

Ta noc pořád křičí v mé hlavě

stává se řekou

ve které plavou

všechny vajgly mého života

padám do ní i já

hledám v ní ten život

 

Voda šedá popelem

mé ostříhané vlasy

si už na hlavu zpátky nenalepím

stejně tak jako ty nevrátíš

tu noc

které mi doteď křičí v hlavě

 

 

 

III.

Hodina mezi psem a vlkem

a já pláču

drobky mého života

odpadávající z chlebů všech ostatních

 

Než ty šelmy odejdou

budu plakat dál

 

Kéž bych měla krb

četla bych si u něj

a pak do plamenů

strčila svou hlavu

 

ta hodina by potom

už nikdy nenastala

 

 

 

IV.

Ubohost křehká jako moje nehty

A vypadaný vlasy ucpávají vanu

- moji důstojnost

 

šustění prázdných papírů

a hlasitý ticho ze všech koutů

mlžných světel

 

varhany na prstech

měla bych jít z vody ven

a budu doufat

že se s vodou vypustí ven

i všechno ostatní

 

 

 

V.

Tak naposledy bych si nastoupila

do toho vlaku

ale jela bych pomaleji

abych mohla kdykoli

vystrčit hlavu

a políbit někoho

z protijedoucího vlaku

 

 

 

VI.

Kolikrát si budu muset

napustit vanu

a umýt se

abych byla úplně čistá?

 

Nandavám novou jehlu do stroje

abych si mohla opět

prošít obličej

skrz na skrz

 

Ó pane náš,

co mě neposloucháš

když už nic

ochraňuj aspoň mé koleno

až půjdu ožralá domů

 

https://vimeo.com/506869462?fbclid=IwAR09ju8UMZ2o0TCbuqI16e_d-ISxx6rjRQqfX-7oQrT_E1HJEgqVWBpDMb4

  

Ema Vrbová - lednová báseň