Roman Krištof

 

-          karanténní pásmo 2021  -                          

 

jidášovo ucho v lese naslouchá.

obloha vymetená virem

od strojů. je ticho.

napitá klíšťata odpadávají z těl.

 

-

seznamy zákazů.
lhostejnost je těžká droga
zvyšující se dávky
pomalá zaživa smrt.

 

-

zas budem žít v zámku
franzi přinese známku
pošleme konečně
dopis otci

 

-

chytíš čelo

přitiskneš hudbu

olízneš známku

prsty ze schránky

vytáhneš včas

 

-

víc a víc s těmi
co už to mají za sebou.
občas pohne se obraz
spadne magnetka.
nikdo nevykřikne.

 

.

všechno jde spát

rakve rozkvetou

na jaře

 

 

 

 

Básně pro Manifest úzkosti I:

xxx

tenký led rána
rozprostře váhu těla
čekáš na slunce až
potopí tě

xxx

o břehu mizícím
jak dotkneš se ho
netřeba vyprávět
kruhu rohu

xxx

zakrýt se v obraze
maluješ divné barvy
plaveš na znak
já prsa
stín řeže
náš svět

xxx

lehni si spi v mém snu / probud mě uprostřed prorostu / okraje trhej zahazuj

xxx

nahý se svléknout
nemyslet ve tvarech.
umýt okna a zrcadla
neuvidět se v nich

xxx

zrovnoprávněme zvířata
a chovejme se navzájem
na maso

xxx

suneme do úst
jemné maso ptáků z klecí
medailonkových telat v ohrádkách
jak podobáme se jim
zmraženi. naočkováni
jako oni
nepodobni
vzkříšení

xxx

dechem jsme si nebezpečni
houby stamiliony let ví své
neuniknou jim sesutá těla
z neživého stávají se
zase rostoucí
a my
prý budeme jako bohové
a co stvořili jsme z neživého?
inteligenci, prý umělou
ve snech se přitom řítíme
závodničky na autodráze
a ovladač drží
kdo je ten
kdo je

xxx

úzkost je do šíře nic
co má jen kloub.
přijdeš na něj. zakloubí se
vrhne sliz, maz. tak
potřeba k pohybu.
doufám, že jste šťastni
a mladší a mladší
v svých vzpomínkách

xxx

těla vědomá naplnění
vnímaná obrazy mistrů
v karanténě nepotkaná
tečou mi v očích jak slzy