Adéla Bulínová

 Cesta k OK stavu?

 

Vytratím se do ticha temné noci, upadám do zoufalého pláče. Jsem sama, v kalhotkách kapky krve a já nevím proč? 

 
Nikdo mi nevysvětlil, co má tohle znamenat. Šplhám na strom s hbitostí malého dítěte, píšu poslední srdceryvný status na timeline, poslední emoji pošlu do online virtuálního světa - jedinýho světa, kde mám alespoň nějaké kamarády...

Klikám na OK! Ono ve skutečnosti ale není OK vůbec nic. Spouštím nohy dolů - trošku to cukne, trošku to škubne, tělem mi projíždí poslední nervový vzruch... Jo! Uzel udržel váhu mého anorektického, depresemi zmítaného těla... Poslední výdech a životní lockdown... 

 
Až teď je to už OK. Vlastně víc než OK...