Veronika Svobodová KRPI

Depilační

 

Oholila jsem si podpaží

nohy

a klín

 

Depilace vin

 

Depilace závaží

 

Ještě si vlasy umyji

než mi sny v hlavě uhnijí

A zuby pohladím štětiny kartáčku

 

Zhasni, miláčku

 

lehnu si k tobě

 

Svá mrtvá

Tvá

v živém hrobě

 

 

 

***

Někdy brečím

za stěnou vlastních vlasů

A mám strach z hlasu

ve své hlavě

Tak dravě tam křičí

že mě zničí

když sama sebe neposlechnu

když ustoupím intuici

když sama sobě

utáhnu provaz

a nechám si vzít zas

svobodu

nádech i výdech

ve své režii

Vím

že když se neposlechnu

dál už nežiji

Odstavena z provozu

jen tělo bez duše

pak suše

umře

v zapomnění

 

/ lidi se nemění /

 

A chcípla pýcha

při doteku

Jenže pak

ve vzteku

škubnu provazem

Kdo

já

ksakru

jsem

?

 

 

***

Miloval jsi mě

Možná ANO

Možná NE

Někde v hloubce

schované

Na ranní louce

sešlapané

povzdechy

Něco někde mezi

mnou a tebou

Možná i tebe mrzí

doteky

co nedovedou

lhát

 

 

***

Zítra přijdeš

čistě náhodně

těsně kolem oběda

a sbalíš si poslední kufr

s věcmi co tu ještě máš

Čistě náhodně se mě dotkneš

a řekneš

že ti to chutnalo jako vždycky

jen na pusu si už netroufneš

Pak pohledáš v policích

pozůstatky tvé osobitosti

cos tu ještě zapomněl

a vložíš si je do kufru

Čistě náhodně

bude sex na rozloučenou

nebo taky ne

záleží hodně na počasí

to formuluje náladu

Prožili jsme toho spolu hodně

tak to nebude působit bezvýchodně

kdyby sis tu něco zapomněl

 

 Verše pro Manifest úzkosti I

Škoda
že jsem vyhodila ten starý koberec
Jak jsi po něm šlapal v ložnici
Byla jsem si s ním tak blízká
stejně pošlapána
Chtěla bych si na něj lehnout
hladit jeho umělé vlasy
A očichávat zbytky tebe
Pak ležet na zádech
udusit pachovou stopu
Koukat se do stropu
který všechno viděl a slyšel
Někdy jsem cítila
jako by byl ke mně níž
a obejmul mě

Malé dítě pláče
když nemůže spát

Velké ruce ho vezmou do náruče
a konejší
a dostane pusu
a pohupují ho do stran

A co mám dělat já?

Vstanu z postele
vezmu si tabletku
napustím si vodu
z vodovodní baterie na zapití
zajdu se na záchod vyčůrat
do koupelny umýt ruce
Všude rožínám a zhasínám
Podívám se z okna
Přikreju děti v posteli až k bradě
Natřepu si polštář a lehnu

3x to zopakuji

A pak ti napíšu esemesku
že nemůžu usnout
že na tebe myslím
že mi chybíš
že je mi smutno
že potřebuji tvoje ruce

Chce se mi zase čůrat

3x to zopakuji

Jen tobě jsem napsala jenom jednou

Až ti napíšu
že už ti nenapíšu
- nevěř tomu

Srdce je lhář
A i srdce občas bolí zuby
hlavně když už neví kudy tudy

A srdce nemám jako zubní protézu
co si večer vyndám z úst

Někdy miluji tě jak urvaná z řetězu
A jindy potřebuji od tebe půst

Až ti napíšu
že už ti nenapíšu

- potřebuji obejmout

Jak se mám?

Nevím

Raději se sebe neptám

Nechci vést se sebou rozhovor

vždycky se u toho dohádám

Tak se sobě vyhýbám

Někdy se pohledem srazím v zrcadle

Ale mlčím

Neřeknu ani slovo

Jen stupňuji pohled do očí

A kdo první uhne

Je to furt stejně nerozhodně

Svobodně mlčíme obě

a čistíme si zuby

A držíme se zuby nehty

jedna druhé