Bořek Mezník
Zejtra odchází Roman
Po několika měsících
Bude se mi po něm stejskat
Dělal nám
Soukromou
A spontánní muzikoterapii
V altánku
Každej jsme si mohli
Na jeho repráku
Z mobilu pustit
Oblíbenou hudbu
A pak jsme každej
Mluvili o tom
Co jsme pustili
Vždycky nějakou vzpomínku
Zážitek
Nebo pocit
Co se nám k tomu
Váže
Smáli jsme se
Bude se nám
Po něm stejskat
Je to hodnej kluk
Ale nezvládá emoce
A úzkost
Je mu přes čtyřicet
A poprvý bude bydlet
Bez rodičů
Taky jako já
Má drsný výkyvy
A neví
Co si s nima
Počít
Dneska jsme se
O něm bavili
S ostatníma
Na naší tajné komunitě
A shodli jsme se na tom
Že asi dlouho
Venku nevydrží
A brzo se zase vrátí
Zpátky za náma
Je to drsný
Ale realita venku
Je taky drsná
A neúprosná
A nám bláznům nepřeje
Bohužel
Jsme se shodli
Bohužel
Se mi po něm
Bude stejskat
Mockrát jsme si
Spolu promluvili
Jen tak mezi čtyřma očima
A tak vím
Co ho trápí
A není to moc pěkný
Vyčítá si
Celej svůj život
A je v soukolí emocí
Který ho drtí
A on je nedokáže
Zpracovat
A prožívá
Je až moc drsně
Zejtra odchází
A my mu se smutkem
Dáváme pár tejdnů
A i jemu se bude stejskat
Po naší partě
Říkal nám to
A já mu budu držet
Pěsti
Ale bohužel
Je to to jediný
Co můžu dělat
Modlím se za něj
Jsou dny
Kdy to všechno
Ráno vypadá
Výborně
Jako dneska
A pak
Rup
Najednou se všechno
Změní
A propadnu se
Do beznaděje
Úzkosti
A deprese
A říkám si
Do prdele
Kam jsem to zase
Dopracoval
Do prdele
Do chlupatý
Temný
Zlý
Prdele
Měl jsem
Krásnou ženu
Prácu
Která byla sice
Náročná
A stresová
Ale bavila mě
Měl jsem dům
Psy
Kočky
Rybičky
Ovocnej sad
40 druhů bylinek
A záhonek
Do kterýho jsem
Bořil svý ruce
A Země ze mě
Vytahovala stres
A k nim
To největší zlato
Na celým světě
Aničku
A Marušku
Moje princezny
Moje drobečky
Moje diamantový
Všechno
A teď si říkám
Proč jsem zase
Kurva tady
Proč jsem to sem
Zase dopracoval
Proč
Kurva proč
Jsem takový máslo
Co nic nezvládne
Ani se o sebe
Postarat
Vyčistit si zuby
Umejt se
Vstát z postele
Vzít si čistý hadry
Dát se dohromady
A něco dělat
Třeba
Posekat zahradu
Uklidit kůlnu
A ne jen sedět
A kouřit
A koukat do blba
A myslet na píčoviny
Co mě stejně z ničeho
Nevytrhnou
A zaboří do bahna
A ostatní jima
Akorát trpí
Nedělní odpoledne
V blázinci
Mi nadělilo
Tohle utrpení
A já se plácám
Se sebelítostí
Po zádech
Jací jsme pašáci
A jak nám to spolu
Hezky jde
Jsem zase v koncích
A světlo na konci tunelu
Není
Není
Není
Všichni tady
Něčím trpíme
Občas brečíme
Občas se smějem
Většinou
Je nám blbě
Nálada na palubě
Kolísá
A my plujem dál
Někdy do píči
Někdy do ráje
Někdy stojíme
A sluníme se
A nadechujeme vítr
A někdy se zalykáme
Jsme jako jedno tělo
Levá ruka chce veslovat
Druhá chce brzdit
Levá noha šlape do pedálů
Pravá brzdí podrážkou
Nálada na palubě
Kolísá
A my plujeme dál
Někdy do píči
Někdy do ráje
Někdy stojíme
A každej z nás
Zvládá
Spoustu rolí
A přehazujem si je
Několikrát denně
A neseme si naše úděly
A někdy jsme zmatení
Levý oko kouká do světlý budoucnosti
Pravý oko se utápí ve studně temna
Levý ucho poslouchá krásnou hudbu
Pravý ucho slyší jenom skřípot
Někdy se to nedá ukočírovat
Někdy se naše loď naklání
A my se držíme
Jeden druhýho
A prosíme sami sebe o pomoc
A nemůžem to vydržet
Ten tlak
A tu bolest
Kterou v našem srdci máme
A sdílíme
A snažíme se ji vyhnat
A ona
Se nám směje
Jako démon
A píchá nás kopím
Do naší aury
Přesně tam
Kde jí ukazujem
Naše slabý místa
Někdy někdo zaskočí
A nechá se zmasit
Za nás za všechny
A my mu pak
Lížem rány
A jsou kurwa shnilý
Jako mač na kořalku
Ale nic z nich nejde vypálit
Jenom bolest
Jenom ta blbá
Zkurvená bolest
Jsme konzumenti
Jsme v prdeli
Jsme v kruhu
Je to koloběh
Kterej občas
Někoho na gumě
Vyplivne ven
Mezi žraloky
A on se jako třpytka
Snaží chytit
Něčeho podstatnýho
A víte
Co se stane
Leda velký hovno
Dneska
Mám depresi
A ni se mi to tom
Nechce psát
Ale nikdo z nás
Není krysa
A v kritickejch chvílích
Loď neopouští
Vůbec na mě
Nemluvte
Pošlu vás
Ke všem čertům
Vůbec se mě
Nedotýkejte
Dostanete milion voltů
Vůbec se na mě
Nedívejte
Zabiju vás pohledem
Vůbec ke mně
Nechoďte
Kopnu vás
Do prdele
Dneska
Nemám svůj den
Celou komunitu
Bych vybombil
Nemůžete za to
Ale já potřebuju
Potřebuju
Zjistit
Kdo za to může
Nesere mě operace
Fyzický problémy
Jsem vždycky
Dával v pohodě
To co mě sere
Je to
Co bude potom
Až mě propustijou
Do reality
Chtěl jsem vždycky
Bejt o krok napřed
A teď je
To napřed
Úplně nevyzpytatelný
A já se v tom topím
Patlu
A trápím
Nikdo mi nepomůže
Nemysli na to
Vymaž si hlavu
Chlórem
Něco k personálu
V nedělu odcházím
Vezou mě na chirdu
A nebudu mít tu možnost
Rád bych se rozloučil
S panem primářem
Je to férovej chlap
Co říká věci na rovinu
A ví co dělá
Chtěl bych se rozloučit
S paní doktorkou
Se kterou se známe už
Z oddělení 23
A vím
Že je poctivá
Pečlivá
Soucitná
A spravedlivá
A vy máte
Vy holoto
Štěstí
Že je tady
Rád bych se rozloučil
S vrchní sestrou
A poděkoval jí
A všem ostatním sestrám
Za to
Že stály při mně
V časech
Kdy jsem měl
Záchvaty paniky
A úzkosti
A deprese
A vlívaly optimismus
Do žil
A dokázaly naslouchat
A říkat
Že nic není tak horký
Jak se to uvaří
A vyspěte se
Na to
Než uděláte
Nějakou blbost
Říkaly
Chtěl bych se rozloučit
S panem Markem
Naším ošetřovatelem
A poděkovat mu za
Partičky pinecu
A za pokec
O ptácích
A jeho soucit
K živým bytostem
A na závěr bych
Chtěl poděkovat
Celý komunitě
Všem tady
Vy pitomci
A křepelky
Za to že tu jste
Že jste tu byli se mnou
A stáli při mně
Když jsem brečel
Když jsem
Nedokázal
Udržet emoce na uzdě
Když jsem byl agresivní
A v koncích
A nedával to
A děkuju za altánkovou
Komunitu
A s tím spojenou
Smíchovou terapii
Páč smích léčí
A uzdravuje
A děkuju celý partě
Že byla se mnou soucitná
A že jsem mohl sdílet
Sdílená radost
Je totiž
Dvojnásobná
A sdílená bolest
Je totiž
Poloviční
A děkuju za to
Že to tady bylo
Jak na pionýrským táboře
Lásky
Hádky
Intriky
Nástupy
Večerky
A tak vůbec
Prostě děkuju
Za všechno
Chtěl jsem se rozloučit
A poděkovat
A teď mě kurva
Nechte zase brečet
Dojal jsem sám sebe
Dneska mě převezli
Z šaškecu
Na chirdu
Zejtra mě fiknou
Zejtra budu KO
Zejtra
Budu prosit
Aby mě už neprobouzeli
Nechcu
Se dál plácat
Čtvrt roku
Jsu
V absolutní prdeli
Nedokážu se
Postarat
O to
Abych
Se o všechno
Postaral
A šel dál
Zejtra před uspáním
Budu prosit
Aby mě už neprobouzeli
Aby to už bylo naposled
Co usnu
A budu lítat
V povětří
Chcu se schovat
Do barda
A bejt zas vyplivlej
Do dalšího těla
Budu muset
Znova všechno
Odžít
Jo
To budu muset
Jo
To mě zase čeká
Už mě neprobouzejte
Už o to nestojím
Zase jsem se zamiloval
Optimismus
Do píči
Díky Izabelo
Díky ty ženská
Hezkys to vymyslelas
A totálněs mě dostalas
Ujel jsem si na tobě
Podobáš se
Mojí lásce
A já tě už nikdá
Nepustím
A jestli to pude
Budeš moje
Další romantická
Odmítavá
Tak to miluju
Můj
Nenaplněnej sen
Takových už byly tisíce
Miliony ženskejch
Co jsem chtěl mít
A platonicky miloval
Jsu připravenej na to
Že mě odmítneš
Střílím hodně vysoko
Kurva vysoko
A tak zase spadnu
Na tlamu
Hodně nízko
Ale nevadí mi to
Opravdu ne
Jsu zvyklej
A mám to rád
Do píči
Já se z tý ženský
Zase poseru
Pokolikátý už
Do hajzlu?
Dneska byla fakt
Suprová ergoterapie
Měl jsme si
Každej vzít
Nějakej hudební nástroj
Terapeut hrál
Na kytaru
A my do toho
Mlátili
Cinkali
Bubnovali
Zpívali
A tak
Jsme prošli
Kryla
Olympicy
Nějaký kotlíkáře
Neckáře
A nakonec
Jsme si lehli
Na žíněnku
Do pohodlný polohy
Zavřeli voči
A terapeut
Kolem nás chodil
A bubnoval
Jak nějakej
Indiánskej šaman
Pak na chvílu přestal
A zrovna venku
Letělo hejno
Havranů
Bylo slyšet
Jak se přeřvávaj
Krásně to dokreslilo
Tu atmosféru
A uvedlo mě to
Do jakýhosi
Transu
Ve kterým jsem si
Skvěle odpočal
Myšlenky byly
Jen jako ti havrani
Přišly
Prolítly kolem mě
Aniž bych se jich dotkl
Hrozně jsem si
Dáchl
A naplnilo
Mě to klidem
A energií
A vůlí
Začít znova
Začít znova
Začít znova…
Takový krásný holky
Takový obličejíčky
Takový krásný vlasy
Takový hluboký velký oči
Takový chytrý ženský
Vždycky mě to zarmoutí
Když je vidím
Složený
Když je vidím
Jak brečí
Jak tikají
Jako bomby
A jsou v koncích
A nemůžou se hnout
Dopředu
A pořád se babrají
Ve svejch postavách
Kráse
A myšlení
Vždycky mě to zarmoutí
Když podlýhají
Nesmyslnejm
Ideálům krásy
Který se na ně hrnou
Z celýho světa
Tvoje vlasy jsou hnusný
Jak pochcaná sláma
Tvoje voči jsou prázdný
A velký jak má žába
Tvoje postava je tlustá
Jak rozkydlej knedlík
Tvoje nohy
Jsou odporný
Jak zrezavělý dráty
Tohle někdy chlapi
Říkaj ženskejm
A ty jsou z toho v prdeli
Jak rád bych jim zařval
Do těch jejich obličejíčků
Až by z toho brečely
Vyser se na toho
Debila
Vyser se na všechny
Nereálný pravidla
Vyser se na všechny
Kecy a ponižování
Pro každýho na světě
Je na světě protějšek
Slevme
Hoďme brzdu
Zamysleme se
Užívejme si to
Co máme
Užívejme si ty
Kteří nás opravdu
Milujou
Se vším
Co k nám patří
Jako jasný
Každej máme svoje chyby
Ale jsou jenom subjektivní
Tlač si to do hlavy
Jsou jenom náš pohled
Zeptejte se mě
A já vás vyvedu
Z omylu
Vážně
Nepanikařte
Všechny jste krásný
Všechny
Jsou jen chlapi
Bez soucitu a představivosti
Zakázal bych
Na našem oddělení
Všechny ženský
Časopisy
A ty o celebritách
A o módě
Viděl jsem
Jedinýho chlapa
Kterej jich vypil
Sedum
A pak se poblil
Hlásil
Libor
Řikám
A to si piš
Že to vypiju
Za hodinu
Deset zonek
Jablečnejch
Ve skle
Netřepat
Vypít přímo z flašky
Neblejt
Chcaní povoleno
Nevypiješ
Přidal se Jura
Řikám hoši
Sázka?
Prej já se nesázím
Hlásili voba
Každej tejden
Jsme se vo to hádali
Tak už jsem se nasral
A řikám
Kurva hoši
Tak si necháme
Do ústavní kantýny
Dovýzt kastl
A uvidíme
Zač je toho loket
Další
Dva tejdny
Jsme se o tom
Hádali
A já si byl furt
Jistej
Že to dám
Mám žaludek jako kráva
Když jsem jednou kdysi
Dojel z Francie
Na skok za kamošama
Sežral jsem u Indiána
Pět plnejch porcí
Hlavního jídla za sebou
A k tomu vypil
Deset piv
Pinkl nejdřív chodil
A nosil
A říkal
„To není možný“
A ke koncu
Už jsme si tykali
A on
Chodil
A říkal
„Ty seš prase“
Takže jsem byl sebevědomej
A cejtil se si jistej
Že to zmáknu
Deset limonád za hodinu
To je
3,33 litru
To musím přece
Kurva dát
Kurvadrát
Oukej
Takže jsme nakonec
Zašli do kantýny
V blázincu
A odnesli si
Kastl na barák
Výkon byl plánovanej
Na sobotu odpoledne
Libor vsadil pečený koleno
Miloš pizzu
Ivánek dvě jitrnice
A Roman půl kila bůčku
Jura byl měkkej
A měl akorát plno keců
Ale nevsadil
Máčka
Jedinej
Kdo mi věřil
Byl Ťapka
Ale ten nevsadil nic
A byl to jeden z největších
Bláznů
Co jsem v životě poznal
A Kuloškrábek
Mi říkal
Že jsu cvok
Kurwa tak snad jsu v šaškecu ne?
Největší magor
Celýho našeho ansámblu
Tož jsme se v sobotu
Sešli na jídelně
Sestra byla zalezlá
V kamrlíku
Asi by nám to zatrhla
Páč vypít přes tři litry
Tekutin
Za hodinu
Je na pokraji lidskejch
Možností
A jedna třetinková zonka
Obsahuje cca 24 gramů cukru
Takže další pecka
Do organismu
No nic
To jsem nevěděl
Samozřejmě
Mi to vůbec nedošlo
Navíc to obsahuje jakýsi
Barvivo
Který způsobuje
U dětí hyperaktivitu
Tak jo
Sešli jsme se tam
A i četný obecenstvo
A vo tři čtvrtě na jednu
Jsem začal pít
No
A
Nedal jsem to
Po šestým kousku
Jsem už ty limonády kousal
Byl jsem vzdutej
Jak stepní koza
Co sežrala kýbl hrachu
Nedalo se nic dělat
Už jsem věděl
Že to nedám
Vypil jsem jich skoro
Devět
A už jsem nemohl
Za hodinu
Pak jsem se to snažil
Vyblejt
Bylo mi celkem dost blbě
Ale nešlo to
Blil jsem jenom bubliny a pěnu
Motala se mi hlava
Jako bych byl ožralej
A cejtil jsem se jakejsi sjetej
To asi to barvivo a cukr
Prohrál jsem
Všechny sázky
Ale vzpomněl jsem si na
Randalla z Přeletu
Nad kukaččím hnízdem
Jak se snaží
Vytrhnout to těleso
Z podlahy
A prohodit ho voknem
Taky se mu to nepovedlo
Ale jak odcházel z tý cimry
Otočil se na všechny ty
Čumily a posměváčky
A řek
„Ale aspoň
Jsem to zkusil“
Dneska jsem se
Probudil
Doslova
Prdelou napřed
Při ranní rozcvičce
Se na mě usmála
Ráďa
Že prej úsměv
Každýho dycky potěší
A zlepší mu náladu
A v podstatě nic
Nestojí
Ale stejně
Mi to
Nepomohlo
Cejtím se jak
Hovno
A šel jsem si
Pro nášup
Prášků
A budu čekat
A čekat
Jestli se
To dneska
Nějak nezlepší
Ale nevím
Gabča říkala
Že by dneska
Nejraději
Někomu
Rozbila hubu
Tak já se dneska
Hlásím
Nejraději bych byl
Kdyby mě někdo
Stoukl do kuličky
A spláchl do hajzlu
A snad to
Sevření
Ze mě Gabča vymlátí
Jsme tady jediní
Tři borci
Na celým oddělení
Jinak samý holky
Co se každou
Chvílu
I tady na oddělení
Pořád řežou
Do ruk
Do noh
Všude
Je to beznadějný
Říkají
Že už samy se sebou
Nejsou schopný
Vydržet
A těžko se z toho
Dostávaj
Hrozně mě to mrzí
A dostává do kolen
Nevím
Jak jim pomoct
Páč jsu sám
Taky v hajzlu
A chtěl jsem
Spolykat prášky
Sám se sebou
Jsem schopnej
Vydržet
Ale jenom s medikací
Kterou mi sem tam
Změní
A pak je to horší
Jsem tady
V chráněným prostředí
A mám velkej strach
A úzkost
Z toho
Až se vrátím do reality
Mám strach
Že zase po letech
Úplný abstinence
Začnu zase pít
A budu v tom
Lítat
Každej den
Se mi o tom teď zdá
Je to nepříjemný
A psycholog mi říká
Že moje recidiva
Je prostě možná
A reálná
A nevijou
Co s tím
Měl bych brát Antabus
Kterej je moje brzda
Nikdy jsem se ho nesnažil
Přepít
Je to moje černá čára
Přes kterou
Se prostě nechcu dostat
Nechcu
Nechcu
Nechcu
Ale venku
Bude všechno jinak
Koupím plácačku
V každý trafice
Abych si ulevil
A rozpustil
Ty hnusný stavy
Ale vím
Že je to cesta
Do pekel
Mám strach
Strach
A ještě větší
Strach
A propadám
Panice
Komentáře
Okomentovat