Ondřej Krystyník

 

 Pornofilm; věrouka

 

Jsi-li vzhůru ve čtyři hodiny ráno,

zatíná se ti do týla pocit blízký

pocitu ze sledování pornofilmu,

akty v němž zobrazené se jedné

ze zúčastněných stran příčí.

Špička cizího jazyka ti zanechá

na hrudi kresbu ne nepodobnou

námraze na okenních tabulích

a polibkem jsi pak vyzván:

"Teď zkus usnout."

Tou chvílí jsou chřtány myších děr

již nažrány svatých trojic -

pět minut hanby coby funkční součást

věrouky přibité k podlaze.

 

 

 

 Poezie pro Manifest úzkosti I:

 

 

Černý pasažér 

 

Asi jsem černý pasažér -
na loď, která pluje,
kam mě srdce vede,
nepouštějí takové
jako já.

Schoval jsem se v podpalubí
a snad i tělo korábu
ze soucitu s odsouzeným
mě na pár chvil přijalo za svého.

Třeba mě nechá -
až budou břehy na dohled -
pokochat se tou krajinou,
která se do žádných
slov nevejde.

A až poté,
co mi ten pohled
čiročirým žalem
napustí celé mé já,
budu přivolán
ke spravedlnosti -

ke konopnému lanu,
námořnickým uzlům,
ke zlomení krku,
k rozřezání třísel,
k vymytí očí lihem

a konečně a neodvolatelně
k vydání netečnému moři;

neboť takové jsou zákony zemí,
po nichž toužívají srdce,
jako je to mé.