Radek Valenta

Stud

Mám ve své chabé schopnosti
Víru neochvějně silnou
A stavy, co mi přemostí
Mysl mou neomylnou
Úpadek, do hrobu mrtvol
Horší deziluze přijde
Konec. Neskončí. Alkohol
Neopít se mi nevyjde
Burácivé salvy ticha
Mašírují z němých úst
Špinavé ideje smíchá
Myšlenkový, lichý půst
Mám ve svou skvělou budoucnost
Jen geniální vyhlídky
To svírá mě nemohoucnost
Zlé přicházejí pobídky
Mrtvý brouk, zašlápnut v zemi
Vinou mou, tak mu závidím
Osud další jedno je mi
To, že člověk jsem, se stydím

Alergie na život

Vstávání a probouzení
Oknem jara pronikání
Příjemné však pro mne není
Pouhopouhé umírání

Nápoje, jídlo a káva
Celodenní úsměvné hry
Klidu se mi nedostává
Srdce puklo v ledové kry

Levná, lživá přívětivost
Padělaná téměř věrně
Kovala mne v nevraživost
Nekonečně, licoměrně

Jsem aktér v divadle bytí
Nepře…tržitě každý den
Mé interní tiché vytí
Můj život mění v alergen

Sebevražda na onom světě

Včera jsem podřezal žíly
Umlčil v sobě druhého
Ubíral mi značné síly
Včera zřel jsem ho mrtvého

Dnes vybírám nové tělo
Možná jiné, leč i stejné
Dalece nic nedospělo
Vlastnosti mi jsou lhostejné

Pro Krista. Ježíši, Bože!
V tomhle místě mám fungovat?
Proto jsem já užil nože
V hrob vy mě dali pochovat?

Slabé slovo, znechucenost
Nemám už, co bych vyzvrátil
Možná moje umíněnost
Pomůže, abych to zkrátil?

Žíly podříznout, to mi jde
Až moc dobře na můj vkus
Jak z hnoje mi všechno přijde
Stálý, nekončící hnus

Hledám proto, třeba břitvu
Zbylo něco ze mě? Zabít!
V kletbách vyřvávám modlitbu
Přeji si tu prostě nebýt!
Nezabiješ? Čili páté
Přikázání ignoruji
Proto poněkolikáté
Své nebytí podporuji

Dobrovolně vykrvácím
Emoční ambivalence
Po skonání zpět se vracím
V identického ztracence
Nenastane harmonie
Ale pocit zlý, nevděčný!
Cílem této litanie
Je uzavřít život věčný