Petr Bielicki

 (hebrejsko-česká verze básně)

Šir

Harofe eyn haadama.                                                    Lékař není člověk

Ulaj hajta katuv                                                             Snad to tak bylo napsáno

kše eyn li af echad bachalim                                         když nemám žádné sny

kše ani carich lihijot muchan                                         když potřebuju být připraven

kše carich lihijot hachi tov                                             když potřebuju být nejlepší   

kše ani joter kmo pianjer                                               když potřebuju být lepší než “pianjer” (pionýr)

ani joter me superman….                                             Jsem lepší než superman.

 

Harofe eyn ha adama.                                                     Lékař není člověk                   

Ata tov, aval jachol lihijot joter tov                                Jsi dobrý, ale můžeš být lepší

-met.                                                                                Mrtvý.

haMavet habricha.                                                          Smrt je útěk

Ha adama jachol laruc                                                    člověk může utíkat

Aval harofe eyn ha adama.                                              Ale lékař není člověk

 

Lamet, nichechad, lo jihje…                                           Zemřít, vymřít, nebýt

Jachol lihijot met,                                                              Můžu být mrtvý

kše harofe eyn adama?                                                   Když lékař není člověk?

 

Lakum memet.                                                                 Vstát ze smrti

Lamet.                                                                              Zemřít

Jom hajom.                                                                       Den po dni

Chošev še at kvar adama?                                               Myslíš že už jsi člověk?

Lo! Ata rak rofe.                                                              Ne! Jsi jen lékař!

 

Jachol rofe lihijot adama?                                               Může se lékař stát člověkem?

Ken jachol.                                                                      Ano, může.

Lamet?                                                                            Zemřít?

LO!                                                                                  NE!

Hiftagesha!                                                                  Zbláznit se

Achar kach ata eyn rofe                                               Potom nejsi lékař

ata chole.                                                                       Jsi pacient

Ve chole ha adama.                                                        A pacient je člověk.

       

Ani bachti                                                                  Plakal jsem

ki carich hiftagesha.                                                   Že se potřebuju zbláznit

Mešuga lo jachol lihijot harofe.                                  Blázen nemůže být lékařem

Aval ani sameach rofe!                                             Ale já jsem šťastný lékař

Aval ani lo chazak.                                                    Ale nejsem silný.

Carich lihijot chole-mešuga.                                     Potřebuji být nemocný-šílený

Ani ahavti otchem.                                                    Měl jsem vás rád

Ani muchan.                                                              Jsem připraven

Ciao….                                                                      Ciao

 

 

 

 Báseň pro Manifest úzkosti I:

 

Úzkosti všedního dne

Toto nikdo nečekal.
Nepředpovídal.
Hodně, někde budeme
s našimi rouškami
a dezinfekcemi
a rukavicemi…
Slyším echem linout se
„Zombie, Zombie“
jako prskání nad hlavou
pablikající nezakryté zářivky.

Chodíme sem a tam,
jak odpružení v ringu.
Jak špatně zahoděný bumerang,
jak spluva v kanále
nakonec rozpustivší se
ve směci moči a mydlinek.

A jak se mám já?
Posmutněl jsem
nad zrouškovatělým městem?
Třímám snad já v ruce kladivo,
úderně argumentuje
o ekonomické situaci?

Já, čáp, táhnoucí na západ,
nemaje klidu
když všichni jsou tady a tam,
jak odpružení v ringu.
Jak špatně zahoděný bumerang,
Jak hlen v kanále
nakonec rozpustivší se,
ve směsi moči a mydlinek.

Jsem vlastně práškovací letadlo.
Ano, přiznávám se!
Zničil jsem Jožina
a tebe taky zničím,
Koblížku!
Pěkně tě nadopuji lithiem.
Abys už neměl běhavou.

Sračky a hnačky,
unavené prodavačky,
velké zatváračky.
A CO VID a sluch
a hmat a čich,
ztratili jsme je na bázi
 replikovatelného viru?

A patřím někam teď
v tom neutuchajícím víru?
Zdalipak máme
ještě prchavou víru,

že já a ty,
jak odpružení v ringu,
jak špatně zahoděný bumerang,
nakonec rozplyneme se
nad kanály,
kde mísí se davy lidí.
A s nimi
já a ty
i Bůh, i člověk, i kdokolivěk.