Annie Šuláková

 

Mlha

 

Jsem lapena v tichu,

ubíhají vteřiny,

za okny si s listy vítr hraje.

Opadaly duby, buky, modříny,

jak žít je hádanka

a střípky jinotaje.

 

Chovat se důstojně,

tak jak na ženu se sluší,

obrnit se a mluvit dospěle.

Kdysi byl život jaksi jednodušší

a někdy je boj,

i vstávat z postele.

 

S dalšími roky

kamsi vytrácí se, -

pocit, že zvládnu cokoliv.

Už zas nastal čas,

kdy venku zešeří se

a v duši bude usedavě mrholit.

 

Myslela jsem,

že stejně jako jiným, -

i mně se jednou vyjasní.

Namísto toho, ujištění sílí,

že kolem padá mlha

a já tiše spadnu s ní...

 

 

 

 Verše pro Manifest úzkosti I:

 

 

Lék


Nikdo mě nevaroval,
před tím, jak dospívání bolí.
Že sny zešednou
a kouzlo rozplyne se v dým.
A i kdyby to zkusil,
řekla bych: to nikdy nedovolím!
Do světa bez kouzel,
já přece nepatřím.

Dny dál plynou
v hávu světle šedém
a tíseň, ten parazit,
do útrob se vkrádá.
Bojím se prohry,
však nechci vzdát se předem,
i když už netěší mě,
co měla dřív jsem ráda.

Život je zkrátka svěrák,
co v povaze má drtit,
je zrádný jak řeka,
v níž nenalézám brod.
Je mi úzko z toho všeho,
že neumím žít a přesto nevyhnu se smrti,
kéž by někdo vymyslel
lék i na život...

Komentáře

Oblíbené příspěvky